Trapné povídky

Soubor Trapné povídky je druhým samostatným beletristickým dílem Karla Čapka a oproti jeho pozdějšímu dílu v něm silněji zaznívají pesimistické a melancholické tóny. V osmi filozoficky laděných črtách tu autor rozvinul příběhy smutných lidských osudů, z nichž jejich protagonisté nedokážou nalézt východisko. „Trapnost“ jejich příběhů spočívá v tom, že jsou ve svém neveselém údělu nuceni setrvat, ať už vinou vlastní nerozhodnosti, z ohledů k někomu blízkému nebo řízením vnějšího osudu. Trapným osudem není velká tragédie, ale například úděl vysmívané vychovatelky nezvedených panských dětí nebo podváděného otce milované dcerky. Zamyšlením nad vícerými podobami jednoho lidského charakteru Čapek dodává svým povídkám filozofický rozměr a zároveň předznamenává velká témata své pozdější tvorby.