Měl se stát mnichem, ale protože mu odříkavý život nebyl příliš po chuti, vydal se francouzský klasicistní básník a bajkař Jean de La Fontaine (8. července 1621 až 13. dubna 1695) na dráhu spisovatele, i když se nějakou dobu živil stejně jako jeho otec, tedy dozorem nad lesy a vodstvem. Ještě předtím se ale stihl oženit a rozvést. V klášteře se seznámil s díly významných spistovatelů, například Platóna.

Jeho literární kariéře pomohlo zpracování díla Eunuch Publia Terentia Afera. Proslavil se také sbírkami frivolních povídek, které snad psal na objednávku vévodkyně de Bouillon, jedné z několika žen, jež ho podporovaly. Jako klasicistní umělec čerpal náměty z děl svých předchůdců, od bajkaře Ezopa po středověké moralisty, a často je aplikoval na společenské poměry své doby, tedy sedmnáctého století.Od generálního prokurátora francouzského parlamentu Nicolase Fouqueta dokonce získal penzi. V roce 1684 se stal členem Francouzské akademie. Jako by se snažil naznačit, že se od mládí napravil, psal v závěru života náboženské verše.