Julius Fučík (1903–1943) byl komunistický novinář, kritik a překladatel. Pocházel z pražské dělnické rodiny, po maturitě začal externě studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1921 vstoupil do KSČ. Od roku 1929 pracoval v Rudém právu a působil mj. jako dopisovatel v Moskvě. Odmítal jakoukoliv kritiku SSSR a v jeho reportážích ze Sovětského svazu souhrnně nazvaných Země, kde zítra již znamená včera, nekriticky líčí impérium, které právě v této době zažívalo stalinský teror.

Začátek nacistické okupace strávil z obavy ze zatčení v ústraní, ale posléze se ilegálně vrátil do Prahy. V ilegalitě vydával například Rudé právo a další tiskoviny.

V letech 1941–1942 byl členem druhého ilegálního ústředního výboru KSČ. V dubnu 1942 byl zatčen a v roce 1943 odsouzen k trestu smrti a ve věznici v Berlíně-Plötzensee popraven.

Po roce 1948 se stal Julius Fučík ikonou komunistické ideologie. Svou roli přitom sehrálo několik faktorů: jednak šlo o jednoznačně prosovětsky orientovaného komunistu, navíc zapojeného do protinacistického odboje, a jednak byl tou dobou po smrti, což jeho následovníkům umožňovalo nakládat s jeho odkazem podle potřeby.